Hiragana

7. září 2012 v 14:58 | Tsuki-chan |  Japonština
こんにちは、みんなさん!
Vítám vás u mého prvního článku. Bude se týkat hiragany, podle mě dost zásadní věci v japonštině. Ale nebudu zdržovat. Pokud jste nadšení japanofilové a hiraganě se věnujete nějaký ten pátek, věřím, že i pro vás tu mám pár nových informací a termínů. Navíc, opakování je matka moudrosti, ne?


Základní informace

Hiragana je jedna ze dvou japonských abeced, je tedy poměrně jednoduché naučit se všechny znaky a jejich kombinace. Znaků je celkem 48 znaků, z toho dva jsou zastaralé a nepoužívají se (wi, wo). Existuje také nepřeberné množství kombinací a jistých vylepšení. Všechny znaky jsou jednoduché a skládají se z průměrně tří tahů (i více nebo méně).
A kdy se hiragana používá? Předně, v typickém japonském textu jí najdete jen velmi zřídka. Zapisují se jí partikule (část věty, která určuje postavení slova, ke kterému se váže), pak také části sloves a některé fráze. Ovšem můžeme používat pouze hiraganu s tím, že nám Japonci rozumí, což je pro začátečníka naprostá výhoda.

Hlavní znaky

Za hlavní znaky považujeme jen těch 46, které jsem zmínila na začátku. Rozlišujte elektronickou a psanou verzi! Jak víte, některé znaky mohou na počítači vypadat jinak než na papíře.


Tabulka znaků v psané formě. Je velmi důležité znát základní rozdíly mezi psanou a "elektronickou" japonštinou. Hlavní rozdíl můžete vidět ve znacích ki a sa.

Nigori

Pokud jste se někdy setkali se slovíčkem gakusei (student), možná vám právě teď nedochází, jak takové slovo napsat (myslím ty, kteří se s hiraganou ještě nesetkali). Máme tu jednoduché řešení. Pomocí znaménka nigori dokážeme změnit výslovnost znaků. Napíšeme tedy slabiku ka a přidáme znaménko nigori. To jsou dvě čárky, které se píší nahoru a doprava ke znaku, který chceme změnit.


Marunigori

Pokud vám je jasná věc, které s oblibou říkám "záhada ztracené řady", můžete nyní přeskočit. Komu není jasné, co mám na mysli, pojďme si nyní vysvětlit, co jsem tímto dost mlhavým výrokem chtěla naznačit. Máme tu jistou řadu, a tou je řada ha. Když k ní přidáme obyčejné nigori, vznikne nám řada ba. Ale v japonštině se také vyskytují slovíčka, jako je například tenpaku (upřímný). Ale jak udělat slabiku pa, že? No, na tohle mají Japonci celkem chytrou vychytávku. Vezmou řadu ha a přidají k ní speciální znamínko marunigori, což je vlastně takovýto malý kroužek: °. Opět, stejně jako u obyčejného nigori, se přidává za znak v pravo nahoru.


Tabulka nigori (první čtyři řádky) a marunigori. Samozřejmě to není všechno, chybí tu třeba ka - ga a tak dále. Princip tvoření těchto slabik je ale doufám tak triviální, že ho lze pochopit bez nějakého většího učení či zkoumání. Všimněte si, že některé znaky jsou stejné - například shi - ji a chi - ji.

Prodlužování

Prodlužování je v japonštině velmi důležité. Také je to velmi triviální věc, proto postačí, když napíšu, že stačí použít souhlásku podruhé. Napíšete-li tedy slabiku ka a chcete vytvořit ká, prostě kapíšete ka-a. Vypadá to nějak takto: か(ka) - かあ(ká). S písmenem o je to ale složitější. Většinou se používá pro prodloužení u (ko - kó -> kou), ale někdy i samotné o. To však jen velmi zřídka.

Zdvojení

Zdvojení je další zásadní věc. Můžete se setkat se slovíčky, které vypadají takto: nikki (deník). Tomu se říká zdvojení a používá se to relativně často. Princip je ten, že stačí dát před znak, který chcete prodloužit (v našem případě je to ki) malé cu. To způsobí, že se znak automaticky čte jako zdvojený. V našem případě se tedy bude nikki psát takto: にっき (vpodstatě ni-malé cu-ki).

Použití ya, yu, yo

Ya, yu a yo se nemusí používat jen samy o sobě, ale díky nim můžete vytvořit další takové znaky. Pokud jste se někde setkali se slovíčkem kaisha (kaiša; firma), bude vám vrtat hlavou, jak toto zapsat. Je to jednoduché. Stačí dát za znak, který chcete takto upravit, malé yu, yo nebo ya. Ukážeme si to v tabulce.

Vidíte, že je to relativně jednoduché. Dejte si ale pozor na čtení. Zatímco řada sa a ta se čte normálně (ša, šu, šo, ča, ču, čo), další řady se čtou odlišně (rja, rju, rjo/nja, nju, njo). Všimněte si také, že pokaždé používáme slabiku s I. Chcete-li tvořit kombinaci s ya/yu/yo, vždy použijte slabiku s I (ki, shi, chi, ni, hi, mi, ri).


Typy hiragany

Co vás ale může zmást je, že existují různé typy hiragany. Je jimi furigana a okurigana. Nebojte, není to další abeceda, ale bylo by dobře si o ní něco říct.
Furigana se používá zejména v knížkách pro děti a slouží jako taková malá nápověda ke znakům kanji. Pokud tedy narazíte na furiganu, je to výslovnost znaku. Pokud bude japonština psána jako naše písmo, tudíž na řádcích, bude furigana psaná nad znakem. Pokud je japonština psána typicky, tudíž ve sloupcích zleva doprava, furigana bude vlevo.

Typicky psaná japonština a furigana vpravo. Nehledejte věty, jsou to jen slova jdoucí za sebou. Pokud je obrázek příliš malý, klikněte pro větší velikost sem.

Okurigana není nic speciálního. Jedná se o hiragana znaky, které najdete za kanji. Většinou se nacházejí ve slovese.

Taberu znamená jíst. Jak vidíte, první znak (shoku) je kanji. Když k němu přidáme hiraganu (té se v tom případě bude říkat okurigana), vznikne slovesu taberu. Zdá se vám divné, že se čte jinak? V tom případě si počkejte na článek o kanji.

Tím bych tedy skončila. Příště vás zase seznámím s katakanou a doufám, že vydržíte a tady do komentářů mi napíšete váš osobní názor!

Takahashi Tsuki-chan
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama